OBRAZ - parta mladých lidí, která mění vztah českých politiků a firem ke zvířatům

Další rozjetá kampaň mimořádně vlivné environmentální organizace OBRAZ směřuje k úpravě podmínek chovu brojlerů.  Kristýna Jiroušková s námi hovořila o své práci na akci New CZ-Deal pořádané Black Swan Media, které byl Ecoista mediální partner.

Jaká byla vaše cesta k tomu, čím se dnes zabýváte?

Je mi 27 let, pocházím z Prahy a o to, jak se chováme ke zvířatům, jsem se začala zajímat už v patnácti letech. Přestala jsem jíst hovězí a vepřové maso a pak jsem zhlédla dokument Pozemšťané, který mi otevřel dveře do tematiky zacházení se zvířaty. Po gymnáziu jsem krátce studovala humanitní studia na Univerzitě Karlově, ale vůbec mě to nebavilo. Věděla jsem, že jediné místo, kde bych chtěla pracovat, jsou Obránci zvířat, které jsem sledovala už během kampaně za zákaz kožešinových farem. Novela zákona na ochranu proti týrání zvířat s tímto zákazem začala platit od února 2019 a já k Obráncům nastoupila v září, kdy už byla rozjetá další kampaň za zákaz klecového chovu slepic. Nejprve jsem byla tzv. volavka.

Co to znamená?

Volavky jsou telefundraiseři a moje poslání bylo jednoduché – šlo o to co nejvíce lidí z těch, kteří již podepsali petici, namotivovat k finanční podpoře, bez níž to nejde. Volavka tedy komunikuje s potenciálními dárci díky kontaktům, které nám lidé dali sami. Od státu nedostáváme nic, ale pracujeme díky drobným dárcům a grantům ze zahraničí.

Co všechno obnášelo přijetí další novely zákona na ochranu zvířat proti týrání se zákazem klecového chovu slepic, který u nás bude zakázaný od roku 2027?

Nejdůležitější bylo zorganizovat výzvu pro poslance a senátory, do čehož se zapojovali i naši podporovatelé, takže politici dostávali tisíce mailů za den. A to bylo stěžejní. Potom je v určité fázi legislativních kampaní potřeba zmobilizovat i veřejnost, takže proběhla “slepičí tour”, do níž se zapojilo několik známých osobností. Jimi pojmenované a různě vyzdobené plyšové slepice cestovaly po celé republice a lidé si je různě předávali a fotili se s nimi.

Před vlastním hlasováním v poslanecké sněmovně jsme vyhlásili Měsíc v kleci, kdy jsme před budovou Sněmovny strávili měsíc v obří kleci, jejíž velikost byla přepočítaná na člověka. Uvnitř jsme se střídali a bylo skvělé, že se do toho zapojila spousta lidí, kteří přijeli třeba i z druhého konce republiky, jen aby mohli sedět dvanáct hodin v kleci.

Jaké to bylo trávit hodiny v drátěné kleci?

Byl to super pocit, že děláme dobrou věc a budíme zájem lidí, kteří chodí okolo a ptají se, co se děje.

Kdy se to všechno odehrálo?

Když bylo na jaře 2020 všechno připravené, přišel covid, takže jsme se báli, aby to lidi vůbec zajímalo. Hlasování o novele zákona bylo tenkrát přeloženo z května na září, a proto jsme se v září do klecí před sněmovnou ještě na chvíli vrátili. Novela prošla a v listopadu 2020 zákaz klecových chovů podepsal prezident. Zákaz klecových chovů je již platný, ale účinný je až od roku 2027.

Zatím tedy klecové chovy ještě fungují?

Přestavuje se to postupně. Velké obchodní řetězce se zavázaly, že klecová vajíčka přestanou odebírat nejpozději od roku 2025, takže většina trhu bude vyměněná už v r. 2025. A jsou i takové obchody, kteří to tak dělají už nyní.

Další krok jsou brojleři?

Přesně tak. V ČR se každý rok chová 140 milionů kuřat na maso, která dříve rostla 90 dní, ale dnes je to 30 až 40 dní. Když ty chovy vidíte, uvědomíte si, jaký je to hnus, co zvířatům děláme.

Úprava podmínek pro chov brojlerů není legislativní kampaň, ale korporátní. Cílíme ji na obchodní řetězce a potravinářské firmy, aby odebíraly pouze brojlery z chovů splňujících soubor požadavků European Chicken Commitment (ECC). Není to jednoduché, ale je to na dobré cestě a je do toho zapojeno dalších 25 evropských organizací. U nás jsme kampaň spustili o prázdninách 2022 a v porovnání s ostatními organizacemi zaznamenáváme největší pokroky. Už nyní máme závazky od mnoha firem – jsou mezi nimi Bageterie Boulevard, IKEA, Unilever, Subway, Nestlé, Frosta… Vždycky je třeba navázat kontakty s řetězci a jejich zástupci a pak přichází na řadu spousta jednání, komunikace a schůzek. Také zase vymýšlíme veřejné akce, které by to podpořily, a inspirujeme se i v zahraničí. Vždycky se jde pomalým tempem krok za krokem.

Co děláme kuřátkům je jedna věc, ale druhá věc je, že tím ubližuje i sami sobě, protože logicky nemůže jít o kvalitní potravinu…

Tak zvaná „rychlokuřata“ jsou rychle rostoucí plemena, která během výkrmu trpí řadou zdravotních problémů. Pod jejich váhou se jim lámou kosti, trpí proleženinami a jejich krátký život je plný utrpení. European Chicken Commitment požaduje zákaz chovu rychle rostoucích plemen, což přináší jiné požadavky na hustotu osazení chovů, jejich osvětlení, způsob porážky atd. Více se všichni dozvědí na Rychlokurata.cz. My bychom si v naší organizaci samozřejmě přáli, aby se chovy zvířat zrušily úplně, ale to je ještě nereálné. Náš předseda Marek Voršilka chtěl při zakládání Obránců zvířat od začátku dosahovat především systémových změn.

Vaši podporovatelé jsou tedy hlavně vegetariáni či vegani?

Jsou to i masožravci, ale určitě se zamýšlejí nad tím, že když jíme zvířata, měli bychom se zajímat o to, v jakých žijí podmínkách, a snažit se jim je zlepšit. Přijde mi zvrácené, jak se k nim chováme, a stejně jako bych nesnědla svého kocoura, nesnědla bych ani krávu. V OBRAZU zkrátka neděláme rozdíly mezi psy, kočkami a ostatními zvířaty. Je opravdu mnoho dobrých důvodů, proč jíst méně masa, a to nejen pro zvířata, ale i pro lidi a přírodu.

Nerozumím tomu, že někomu nezáleží na tom, co jí. Pokud mě zajímá, kam směřuje naše planeta, je přece zásadní řešit, co jím. Spotřeba masa a živočišných produktů je dnes enormní a životní prostředí to ovlivňuje mnohem víc než například netřídění odpadů.

Úspěšná kampaň je jistě impulzem pro další práci. Zvyšuje se počet mladých lidí, kteří s vámi spolupracují?

Řekla bych, že jo. Na druhou stranu si uvědomuju, že žiju v určité sociální bublině, což zjistím, jakmile z ní vykročím třeba tím, že si popovídám s vlastním tátou, který je hodně jinde. I tak bych ale řekla, že ignorantství se zmenšuje a povědomí lidí o tématech, kterým se věnujeme, roste. Na začátku kožešinové kampaně ji u nás dělali čtyři lidi jako dobrovolníci a teď jsme tým zhruba dvaceti zaměstnanců s věkovým průměrem 29 let.  Zažíváme fajn pocity sounáležitosti, kdy nikomu nemusíte nic vysvětlovat, protože to cítíte stejně. Regionální skupiny Obránců zvířat fungují v Praze, Brně a v Ostravě.

Hodně lidí palčivé otázky týkající se ochrany životního prostředí a zvířat však stále vytěsňuje…

Je to alibistický postoj „já bych mohla, ale nebudu to dělat, protože to stejně nemá smysl“. Jenže to můžeme říct na vše. Přijde mi, že lidé často přemýšlejí o tom, jak se musí změnit systém, a přitom každý může něco udělat třeba jen tím, že pozmění svůj jídelníček. Pokud si člověk už něco uvědomuje a tíží ho to, neměl by zůstat jen u slov, ale měl by se odhodlat i k akci.