Jak se zrodil fenomén plyšového medvídka aneb prezident na lovu

Nebyl to sport pro každého, bylo třeba mít spoluhráče, respektive poskoky, kteří medvěda nejprve vypátrali a nahnali před hlaveň pušky. Rooseveltův tým to tenkrát přehnal a nebohou medvědici při nahánění skoro uštval. Když na ni prezident konečně zamířil, všiml si, že je pomlácená a že se sotva drží na nohou. Jako gentlemanovi mu přišlo trapné ji jen tak odstřelit a požádal proto pobočníka, ať se o nebohé zvíře postará sám.

Aby nedošlo k mýlce – postarat se o matku medvíďat tenkrát neznamenalo vzít ji na ošetřovnu, hnutí Extinction Rebellion na počátku 20. století ještě ani nepřišlo na myšlenku, že by mohlo někdy vzniknout. Pověst medvěda u americké veřejnosti v těch dobách nebyla optimální, jakožto ostatně u všech predátorských druhů. Kolísala mezi vrahem (medvěd zabíjel dobytek) a příšerou (maminky jím strašily děti za vyhrocených situací, v jakých vaše maminky volají Polednici).

“Postarejte se o medvědici” – Rooseveltovi pacholci to vzali tak, že ukončí její utrpení, rozpárají jí nožem břicho, stáhnou z kůže a maso upečou. Přítomné scéně byl přítomen karikaturista listu Washington Post. Wilsonovo gesto mu imponovalo a nakreslil obrázek gentlemana nadaného neobyčejným humanismem, který zvíře raději utratí, než aby jej pro zábavu zabil.

Lidstvo objevilo soucit

Z dnešního hlediska je těžké říci, jaký v tom byl vlastně rozdíl, ale pro tehdejší veřejnost to byl jímavý příběh. Lidstvo v sobě objevilo soucit, a bylo za to rádo, neboť medvědů se už nemuselo tolik bát.

Příběh se stával populárním, někdo toho využil a začal prodávat takovou maličkost – medvídka pod obchodní značkou pojmenovanou podle Theodora „Teddy“ Roosevelta. V obchodech se na samém počátku 20. století objevil první Teddy Bear, medvěd Tedík. Moc už se nelišil od plyšových medvídků, s nimiž většina dnešních dam strávila nemalou část života v postýlce.

V Česku se objevil v obchodech po druhé světové válce, mazlily se s ním už naše prababičky. Ty přitom znaly medvěda jen z bájí, poslední medvědice byla zastřelena na Šumavě v roce 1856. Nebyl pro ně určitě problém vidět v něm malého chlupáčka, symbol bezpečí dětského pokojíčku, a nikoli monstrum. Nemusely překlenout příkop v narativech, jimž  čelili americké dívky, v jejichž zemi medvěd sem tam někoho někoho rozsápe dosud.