Jak se nezbláznit z klimakrize - otázka pro generaci, která nechce být poslední

Vydavatelství Black Swan Media ve spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti a webem Ecoista uspořádalo 26. června v prostorách Art&Event Gallery v pražské Černé labuti akci, kde se diskutovalo o environmentálních tématech, která silně rezonují u současné mladé generace. 

Termín „klimatická úzkost“ je aktuálnější než si mnozí myslí. A netýká se jen mladé generace, dopadá na všechny z nás. Environmentální problémy rezonují ve společnosti v řadě souvislostí. O tom, jaká se nabízí řešení, nebo spíše kroky k postupným změnám mluvili ti, kteří se potýkají s tématem klimatických změn každý den. Ve svém osobním i profesním životě.
 

Letzte Generation

Diskuzi odstartovala Petra Gümplová, profesorka politologie a sociologie na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně a vedoucí projektu The Transformation of global commons and the future of planetary ecosystems. Uvedla, že historie environmentálních hnutí v Německu sahá až do šedesátých let a díky tomu se enviromentální témata stala součástí německé politiky mnohem dříve než v jiných zemích. 

“Udržitelnost a ekologie se postupně vtiskly do národní identity a Němci se stali vstřícnými vůči environmentálním otázkám. To se však začíná měnit v momentu příchodu hnutí Letzte Generation a jejich radikálních taktik. Pojmenování "poslední generace" znamená, že se tito lidé cítí být poslední generací, která může dle jejich slov současnou klimatickou krizi zvrátit. Dávají však o tom vědět nekompromisními akty jako např. přilepováním se sekundovým lepidlem k veřejné infrastruktuře nebo rozdáváním jídla z kontejnerů, kam jej po době expirace vyhazují supermarkety," říká profesorka Gümplová, která sama sebe označuje za “klimavědce" a s hnutím Letzte Generation v řadě věcí sympatizuje. "Není totiž pochyb o tom, že se nacházíme v klimatické krizi a jsme ve fázi kritického stavu, kdy je potřeba něco dělat, abychom zastavili ničení biodiverzity," doplňuje Petra Gümplová. 

Německo je podle profesorky dnes rozdělené na dva tábory. Ti, kteří se od hnutí Letzte Generation distancují, a mezi které paradoxně patří i strana zelených, a ti, kteří jsou jejich příznivci, včetně řady vědců, kteří se za hnutí postavili nedávno v otevřeném dopise. 

U studentů, které profesorka vyučuje, je názor závislý na zemi, ze které daný student pochází. Studenti “z globálního Jihu”, který pociťuje dopady změny klimatu (na který mají vliv hlavně industriálně vyspělé země) mnohem výrazněji, je klima a také klimatická spravedlnost velké téma. 

V případě mladých Němců se podle Gümplové veřejnost rozděluje na tři skupiny: ti, kteří o enviromentálních otázkách raději nepřemýšlí, protože z klimatické krize nechtějí mít depresi a říkají, že neví, co s tak velkým problémem oni jako jedinci mohou udělat. Druhou skupinou jsou ti, kteří environmentální krizi přijímají jako fakt a nejsou pasivní, ale činí určité kroky, kterými ji chtějí zpomalit či odvrátit - např. i tím, že se rozhodnou nemít děti. "A pak existují tzv. popírači klimatické krize, ale mezi mými studenty jsem se s nimi dosud nesetkala. Všichni do jednoho ale chtějí cítit naději, že nedojde ke kolapsu civilizace," uzavírá svůj blok Gümplová. 
 

Masa a Země

Pohled na klimatickou krizi z pozice médií popsala Hana de Goeij, CME Head of Production Sustainability & Responsible Content. Dle jejích slov si média uvědomují svoji silnou roli v debatě o udržitelnosti. "To se týká nejen veřejnoprávních médií, ale hlavně těch komerčních, protože ta ovlivňují masu, ať už cíleně či podprahově," říká Goeij a uvádí jako příklad seriál Ulice. "Vkládáme do scénáře tzv. zelená témata. Jak v podobě mluveného slova, tak v rámci obrazové části jako je např. bezobalová domácnost nebo třídění odpadu," říká o “zodpovědném obsahu Novy” Hana de Goeij. "K responsible content se aktuálně hlásí televize v celé Evropě. Dokonce jsme už ve fázi, kdy se jej snažíme nějak měříme. V tom nám má pomoci rozvoj umělá inteligence," dodává.

Na Hanu navázal Vincent Navrátil z kreativní agentury Kokoloko Production, který stojí m.j. za seriálem Mužketýři na Nově, jež byl certifikován jako uhlíkově neutrální produkt. "Zastávám názor, že ovlivňovat se musí hlavně pozitivně ve smyslu motivace, nikoli nařizování a trestu za nedodržování," říká. "Každý od nás z výroby proto třeba dostal termosku a díky tomu jsme zásadně zredukovali spotřebu pet lahví. Nebo jsme si najali tzv. green captain, čili zelenou kapitánku, která motivuje štáb k ekologickému chování – např. k vyzkoušení si vegetariánského cateringu. I osvětlovači a technici, jinak zvyklí na převážně masitou stravu, byli díky zelené kapitánce ochotni vegetariánský catering zkusit," říká Vincent Navátil. Na závěr upozorňuje, že je velmi těžké do scénářů dostat ekologické chování postav tak, aby nevypadalo jako politická agenda. 

Obraz kuřat

Kristýna Jiroušková ze společnosti Obrana zvířat (Obraz) je fundraiserkou za účelem zeleného lobbing u politiků a firem. Se svým týmem stojí za řadou změn ve prospěch wellbeingu zvířat jako např. za prosazením zákazu klecových chovů a zákazem kožešinových farem. Obě změny nabydou účinnosti od roku 2027. "Snažíme se také o zákaz halových chovů, ale to v současnosti zatím není možné," říká Jiroušková. 

Aktuálně pracuje na tzv. European Chicken Committment jehož smyslem je, aby se velké firmy a řetězce připojily k závazku odebírat pouze ta kuřata, která vyrůstala minimálně devadesát dní a ne dnes běžných třicet dní. Prodloužení života s sebou nese řadu zlepšení pro chov broilerů chovaných dnes v extrémně krutých podmínkách. 
 

Mladý konzervativec

Do diskuze přispěl také Tomáš Chlachula, zastupitel města Třebíč, který seenviromentálními otázkami zabývá v mládežnické organizaci Mladé ANO. Tomáš je naopak zastánce “pragmatismu” a vystupuje proti “zelené hystrii”. 

"Evropská Unie se podílí na celkových emisích světa osmi procenty a myslí si, že spasí svět svými nařízeními. Není to tak. Být nejlepší totiž znamená chovat se na úkor konkurenceschopnosti. Příkladem jsou evropské firmy, které v honbě za top výkony, které si chtějí udržet, přemisťují výrobu tam, kde jejich chování není tak vidět. Čili do rozvojových zemí, kde se na zodpovědnost vůči přírodě nehraje," popisuje Chlachula s tvrdí, že si tím EU řeže sama pod sebou větev. 

Další jeho obavou je populační vývoj, kdy se řada mladých lidí vědomě rozhodne nemít děti a tím přispívá ke zmenšující se evropské populaci. "Populační úbytek je sice potřeba doplňovat migrací, ale pustit migrační stavidla není řešením," uzavírá zastupitel. 
 

Co takhle nerůst?

Závěrem akce promluvil Martin Čech, člen týmu Nerůst v rámci enviromentální platformy NaZemi. "Nerůst není o stagnaci, ale osvobození společnosti od logiky růstu," stojí na webu Nerůstu, jehož členové kritizují permanentní exponenciální růst výroby a spotřeby. 

Martin Čech popsal řadu iluzí spojených s ekonomickým růstem, o kterém si většinová společnost myslí, že je jedinou cestou ke spokojenosti celé společnosti. "Ekonomický růst nepřináší to, co od něj bylo zamýšleno, protože se např. nedokáže oddělit od materiální spotřeby. Výsledkem je, že čím víc rosteme, tím víc spotřebováváme a tedy ničíme přírodu. Ekonomický růst nepomáhá ani snižovat nerovnosti. A do třetice nepomáhá zvyšovat kvalitu života, protože sice v některých chudších státech tyto dva faktory stále korelují, ale ve většině zemí kvalita života již dávno narazila na svůj strop," popisuje člen Nerůstu. 

Dodává, že jsme jako společnost závislí na ekonomickém růstu, který škodí životnímu prostředí i lidské společnosti. Nerůst proto např. klade důraz na význam tzv. pečující – “reproduktivní práce”, nikoli na “produktivistickou práci”, na kterou tlačí ekonomika. 

Práce pečující, mezi které patří např. mateřská a sociální práce, je podle Čecha silně podhodnocená. “A to tak nemusí být. Je to jen naše politická volba," říká Martin Čech, který mluvil také o tzv. zelených pracovních místech, která by mohl garantovat stát. Např. v místech bývalých uhelných pánví. I tímto tématem se zabývá studie pod platformou Reset, která právě vychází. 

"Věříme, že nás čeká Degrowth by design, nikoli Degrowth by disaster," uzavírá diskuzi Martin Čech.